Joint service with the local Church:
We had the opportunity to visit places that people from local churches would have difficulty obtaining permission to visit. We, as foreigners-Europeans, were welcomed as an interesting - maybe even somewhat exotic - group. We had an opportunity to speak openly about the meaning of our faith in conditions none of them were able to imagine, and to clearly declare what faith in living God has meant and still means to us.
Service in local schools:
We presented our program in grade schools and in some high schools. In one case, even preschool children were brought to the hall. Depending on the need, we modified our program to be understandable and interesting to different age groups.
Service to the local Church:
Our presentation was requested by some of the surrounding churches, so we had the opportunity to visit three communities of the Free Church of America. In two of those communities we took part in Sunday service, in Bible study, and we were able to approach young people in their meetings as well.
Service to local society:
Wherever we appeared, our group was introduced as "our guests from Europe, Czech Republic, a pastor of a church with his wife and with three people from his church community". Local people seemed to be quite interested in our program. We signed many visitors books and had the opportunity to contribute to more intimate knowledge of the confessing Church. Our experiences gained in our homeland served as a warning, but also as an encouragement for many.
Service to our nation:
People, in general, had many questions pertaining to our society and Church. We met a lot of local Christians who could identify with many problems we are facing, especially as their society, too, is quite materialistic. We have easily won their prayer support. Through our testimonies about the great changes in our society and the Church, we were able to show God's power and his help to us in ways they were not able to imagine.
Service to our Church:
We have become more aware of the fact that we don't live just for ourselves, but that the maturity of our community needs to be evident in our availability to others. We were aware of God's calling to serve also to the unknown, to the remote, to the people in other nations, and were encouraged to accept his calling. We have realized that it is the essence needed for the growth of the Church.
Service to the world:
We have gotten used to the idea that our country and our Church is small and insignificant, and that we are responsible only for solutions of our own problems.But we have experienced the mutuality with people living in different countries, and that has helped us to realize, that we, too, have the responsibility for the world we live in.
Service to ourselves:
Through our long and intensive preparation for this trip we had to clearly sort out where we stand, what is important to us, what we want to share with people, what we can give, and what we need to receive. We realized how important is the cooperation, how precious is the fact that we can depend on each other, and supplement our service to others with our different abilities and gifts. We had to pay special attention to those problem areas in our lives which could possibly be a stumbling block for others.
Service to future:
We were jointly seeking ways to be useful to our societies and to be instruments of God's work in people around us. Better understanding of our Christian brothers and sisters in Nebraska has helped us to realize new ways in which we can utilize the services of Sheryll Baker in our community more efficiently.
Mila Kloubek
pondělí 24. května 2010
středa 12. května 2010
Naše služba v Nebrasce - shrnutí, hodnocení
Služba společně s místní církví:
Dostali jsme se na místa, kam by oni neměli ani důvod jít a bylo by to obtížné to i navrhovat a my jsme jako cizinci byli žádaní, vítaní, zajímaví, exotičtí. Mohli jsme mluvit velmi přirozeně o významu naší víry v podmínkách, které si tam nikdo neuměl představit a mohli jsme jasně deklarovat, co pro nás víra v živého Boha znamenala a znamená.
Služba na místních školách:
S naším programem jsme vystupovali na základní škole a na několika středních školách. Do jedné skupiny nám dovedli dokonce předškolní děti. Podle potřeby jsme program modifikovali, aby byl co nejpřístupnější a nejzajímavější různým věkovým kategoriím.
Služba místní církvi:
Naše prezentace byla vyžádána sbory v okolí, takže jsme mohli navštívit celkem 3 společenství Free Church of Amerika. Ve dvou z nich jsme byli na bohoslužbách, podíleli jsme se na biblickém vyučování a sloužili jsme i v mládeži.
Služba místní společnosti:
Kdekoliv jsme se objevili, byli jsme představováni jako hosté z Evropy, z Prahy, jako pastor církve se svou manželkou a se svými lidmi. To bylo pro lidi zajímavé, podepisovali jsme se na odpočívadlech na dálnici do pamětních knih a mohli jsme všude přispět k bližšímu poznání vyznavačské církve. Zkušenostmi z naší země jsme byli varováním i povzbuzením pro mnohé.
Služba našemu národu:
Všichni se o naši společnost zajímali. Potkávali jsme se s místními křesťany, kteří dobře rozumí našim potřebám, protože jejich společnost je také velmi materialistická a získávali jsme je proto pro modlitební podporu. Svědectvím o velkých proměnách jsme jasně ukázali na Boží pomoc, kterou si do té doby neuměli ani představit.
Služba naší církvi:
Můžeme si uvědomit, že nejsme živi jen sami pro sebe, ale že se dospělost církve pozná podle toho, jestli se neuzavírá sama do sebe. Mohli jsme jasně cítit Boží volání, abychom sloužili lidem neznámým, vzdáleným, národům a vybídnutí, abychom tuto službu přijali. Tím jasně vnímáme potřebu růst jako církev.
Služba světu:
Zvykli jsme si, že jsme malý nárůdek, malá církvička, že nic neznamenáme, že máme problémy sami se sebou. Ale prožili jsme nyní sounáležitost s lidmi po celém světě, rozhlédli jsme se z velké dálky do světa a uvědomili jsme si, že jsme zodpovědní za svět kolem nás.
Služba nám samým:
PB k nám mluvil a při dlouhých a náročných přípravách jsme si museli utřídit jasně, na kom stojíme, co je nám vzácné, co chceme předat, co máme, a co potřebujeme ještě přijmout. Uvědomovali jsme si, jak je vzácná spolupráce a že je cenné se mít, záviset na sobě, zvlášť když cítíme, jak se doplňujeme, jak přinášíme do společné služby svoje obdarování. Pracovali jsme i sami na sobě, aby naše neblahé vlastnosti nebyly na překážku.
Služba budoucnosti
Hledali jsme společně, jak můžeme být prospěšní našim společnostem a jak jim máme sloužit, aby poznali Pána Boha. Uvědomili jsme si, jak bychom měli lépe využít službu Sheryll Barker, která je s námi po dlouhá léta a my možnosti jejího působení nedokážeme uchopit.
autor: Míla Kloubek
Dostali jsme se na místa, kam by oni neměli ani důvod jít a bylo by to obtížné to i navrhovat a my jsme jako cizinci byli žádaní, vítaní, zajímaví, exotičtí. Mohli jsme mluvit velmi přirozeně o významu naší víry v podmínkách, které si tam nikdo neuměl představit a mohli jsme jasně deklarovat, co pro nás víra v živého Boha znamenala a znamená.
Služba na místních školách:
S naším programem jsme vystupovali na základní škole a na několika středních školách. Do jedné skupiny nám dovedli dokonce předškolní děti. Podle potřeby jsme program modifikovali, aby byl co nejpřístupnější a nejzajímavější různým věkovým kategoriím.
Služba místní církvi:
Naše prezentace byla vyžádána sbory v okolí, takže jsme mohli navštívit celkem 3 společenství Free Church of Amerika. Ve dvou z nich jsme byli na bohoslužbách, podíleli jsme se na biblickém vyučování a sloužili jsme i v mládeži.
Služba místní společnosti:
Kdekoliv jsme se objevili, byli jsme představováni jako hosté z Evropy, z Prahy, jako pastor církve se svou manželkou a se svými lidmi. To bylo pro lidi zajímavé, podepisovali jsme se na odpočívadlech na dálnici do pamětních knih a mohli jsme všude přispět k bližšímu poznání vyznavačské církve. Zkušenostmi z naší země jsme byli varováním i povzbuzením pro mnohé.
Služba našemu národu:
Všichni se o naši společnost zajímali. Potkávali jsme se s místními křesťany, kteří dobře rozumí našim potřebám, protože jejich společnost je také velmi materialistická a získávali jsme je proto pro modlitební podporu. Svědectvím o velkých proměnách jsme jasně ukázali na Boží pomoc, kterou si do té doby neuměli ani představit.
Služba naší církvi:
Můžeme si uvědomit, že nejsme živi jen sami pro sebe, ale že se dospělost církve pozná podle toho, jestli se neuzavírá sama do sebe. Mohli jsme jasně cítit Boží volání, abychom sloužili lidem neznámým, vzdáleným, národům a vybídnutí, abychom tuto službu přijali. Tím jasně vnímáme potřebu růst jako církev.
Služba světu:
Zvykli jsme si, že jsme malý nárůdek, malá církvička, že nic neznamenáme, že máme problémy sami se sebou. Ale prožili jsme nyní sounáležitost s lidmi po celém světě, rozhlédli jsme se z velké dálky do světa a uvědomili jsme si, že jsme zodpovědní za svět kolem nás.
Služba nám samým:
PB k nám mluvil a při dlouhých a náročných přípravách jsme si museli utřídit jasně, na kom stojíme, co je nám vzácné, co chceme předat, co máme, a co potřebujeme ještě přijmout. Uvědomovali jsme si, jak je vzácná spolupráce a že je cenné se mít, záviset na sobě, zvlášť když cítíme, jak se doplňujeme, jak přinášíme do společné služby svoje obdarování. Pracovali jsme i sami na sobě, aby naše neblahé vlastnosti nebyly na překážku.
Služba budoucnosti
Hledali jsme společně, jak můžeme být prospěšní našim společnostem a jak jim máme sloužit, aby poznali Pána Boha. Uvědomili jsme si, jak bychom měli lépe využít službu Sheryll Barker, která je s námi po dlouhá léta a my možnosti jejího působení nedokážeme uchopit.
autor: Míla Kloubek
sobota 24. dubna 2010
Senior center / 23.4.2010
Naše poslední návštěva směřovala do Senior centra. Zde jsme již zopakovali program z Christian Home a měli příležitost k milým setkáním s místními obyvateli.
Vpravo vidíte ukázku práce místních obyvatel.
Vpravo vidíte ukázku práce místních obyvatel.
Snídaně u rodiny Sheryll / 23.4.2010
V pátek ráno jsme měli vzácnou příležitost posnídat s rodinou Sheryll. Připravili nám úžasné jídlo - zapečená vajíčka se šunkou a brambory, opečené malé klobásky i sladké koláče. Vše bylo naprosto vynikající. Ačkoliv byla snídaně, dostali jsme i dezert. Jmenuje se Osta Kaka a je to tradiční vánoční pokrm. Jak nám vysvětlila Sheryll, pořád se jí někdo ptá, co mají na vánoce a nikdo nezná Osta Kaka, tak nám ji připravila. Vy se můžete alespoň podívat.
Tím ale překvapení neskončila, druhé měl připravené tatínek Sheryll. Když nám ukazoval svou sbírku mincí, říkal, že sbírá i auta. Moc jsme tomu popravdě nerozuměli, ale pochopili jsme vzápětí. Svezli jsme se v úžasném fordu, který, pokud se nepletu, je již 80 let starý a získal mnohá ocenění. 
Malování vajíček / 22.4.2010
Na večer jsme měly připraveno ještě malování vajíček voskem. Zájem byl veliký, nakonec přišlo téměř 30 žen a potešilo nás, že jsme mohly takto pozvat do Trinity Church i ženy, které jinak zpravidla nechodí. Trochu jsme se potýkaly s nástrahami, které by nikdo neodhadl. Eva chtěla představit techniku zdobení voskem a když namočila hlavičku špendlíku do horkého vosku, tak se rozpustil. Trochu my to připomnělo lžičky z NDR :-) Musely jsme tedy na rychlo schánět jiné. Eva to ale zvládla bravurně a tak si nakonec každý odnesl své namalované vajíčko i zajímavý zážitek. 
Rotary club / 22.4.2010
Před polednem jsme se přesunuli do Rotary klubu. Každý týden se zde scházejí na oběd křesťanští podnikatelé a jiné významné osoby z Holdrege. Po obědě mívají krátký program, jehož jsme tentokrát byli součástí. Po oficiálním uvítání Míla s Gabčou představili částečně prezentaci, ale tentokrát jsme se věnovali především porovnání doby před rokem 89 a po něm. Co to znamenalo z pohledu ekonomiky, osobního vlastnictví, i v čem byla tato doba charakteristická pro křesťany. Otázek padalo tentokrát skutečně hodně a byly záludnější - zda máme demokratickou vládu, jaký je u nás systém zdravotnictví, jak se Češi dívají na Američany ... Celé akce se zúčastnil i místní novinář, a tak se velký článek i s fotografií našeho týmu objevil hned druhý den na titulní straně místních novin.
Holdrege school / 22.4.2010
Ve čtvrtek poslední prezentace v Holdrege school. Přišli jsme o něco dříve a jak jsme procházeli chodbou, zmerčili nás studenti z hodiny španělštiny, zřejmě nás znali z předchozích prezentací. Radostně na nás mávali a pozvali nás, abychom se s nimi učili španělsky. Bylo to od nich moc milé. Zpívali jsme nejdříve jednu známou písničku a pak vytvářeli vlastní zcela novou. Přispěli jsme do ní také svou troškou - zakomponovali tam Mílovo jméno a taky Počernice. Naše prezentace dopadly dobře, studenti pozorně poslouchali a měli dost zajímavých otázek. Místo na jídlo a sport se ptali spíše na politickou a ekonomickou situaci u nás, život křesťanů za komunismu a podobně. Podle slov jejich učitele to byli dobří studenti z vyššího ročníku a bylo to znát. (autor: Jitka)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
