A byla noc a bylo ráno … den prvý

Plán zněl zcela jasně. Sraz před půlnocí na nádraží Florenc, odjezd směr Mnichov a zde počkat na let do Londýna. Nemohu říct, že bych si nedokázala představit pohodlnější způsob strávené noci, ale šlo to… Po pětihodinové cestě nás vyklopili do mrazivého rána na mnichovském letišti, kde jsme se zalepenýma očima spočítali kufry, přelstili nástrahy v podobě placených vozíků – ne že bychom snad nechtěli zaplatit, ale rozlouskněte německý patent na uskladnění vozíků, když vám fungují tak 2% z normální mozkové činnosti. Naštěstí jsme si včas všimli podle nastraženého kamerového systému a upustili od hrubého násilí… bylo to o fous. Hledali jsme, kde bychom mohli spočinout a ejhle … luxusní bejvák pro bezdomovce v zeleném provedení. Nemohli jsme odolat a po pečlivém vyzkoušení nejrůznějších variant a poloh jsme se uvelebili alespoň ke krátkému spánku. No oni nakonec spali jen někteří, ale taky dobrý. Potloukali jsme se po letišti, dolaďovali materiály, povídali si až přišel čas se dojít odbavit. Jen letmo jsem zkontrolovala mobil a našla jsem krátkou zprávu:

Flight BA0219 on 15 Apr LHR/DEN ref … is cancelled. Visit ba.com/mmb or call BA 0800 727 800 (UK) or 0239000299 (CZ) or booking agent. Apologize.

Wow, tak to nikdo nečekal. Volali jsme agentovi, ten nám nabízel, že by nám mohl přebookovat let na sobotu. Zvažovali jsme, zda zůstat v Mnichově nebo se snažit dostat do Londýna a odtuď případně dál nebo zda se budeme vracet do Prahy. Nebylo to lehké rozhodování, naštěstí mezitím zrušili i lety do Londýna, tak se nám to zjednodušilo :-) S Mílou jsme si říkali, že bychom se mohli rozdělit alespoň na dvě skupiny a udělat soutěž, kdo se do Denveru dostane dřív, nicméně ostatní naše nadšení nesdíleli. Bylo to neuvěřitelné, ale během 15 minut nám našli nové spojení pro celou skupinu, letěli jsme do Washingtonu s Lufthansou a následně s United Airlines do Denveru. Výsledné zpoždění necelých 5 hodin. Zbytek cesty už probíhal klidně, teda alespoň pro ty, které nerozhodil náš kapitán … start byl ještě v mezích, ale přistání, kdy jsme narazili o zem abychom vzápětí vzlétli k dalšímu kolečku – Míla jej komentoval slovy „kapitánovi se tu nelíbí, letíme jinam“ – už bylo docela silné kafe i na mě. Samozřejmě jsme se snažili včas informovat Sheryll o našem zpoždění, ale z nějakého důvodu spojení nefungovalo a nebylo se možné dovolat ani nikomu jinému z týmu. A tak jsme zkoušeli varianty s předčíslím a bez předčíslí a s předčíslím a bez předčíslím… a když už jsem vážně nevěřila, že se dovoláme, tak asi na podvacáté to vyšlo. Nerozumím, nechápu … Ale nyní již sedíme v nádherném domě našich hostitelů, všichni jsme v pořádku a těšíme se na další dobrodružství, která nás čekají. Thanks Lord.

P.S. Sheryll nás s Jitkou ubytovala kousek od nemocnice, jak praktické :-)